Prevence ztráty bydlení
Prevence ztráty bydlení je nástrojem sociální politiky obce, který při správném a včasném využití může zamezit pozdějším špatně nebo nákladně řešitelným situacím. Nejenže šetří prostředky a lidské kapacity na straně obce, ale zároveň dokáže zabránit těžko řešitelné existenční situaci na straně klienta.
Primárním východiskem tohoto konceptu je, že včasná a koordinovaná intervence může skutečně předcházet ztrátě bydlení. Jestliže obec aktivně zasáhne tehdy, kdy ještě například dluhy na nájemném nejsou „astronomicky“ vysoké a pokusí se nájemníkovi za použití různých vhodných nástrojů pomoci, existuje mnohem větší šance, že své peníze získá zpět a zároveň, že nájemník nebude muset bydlení kvůli dluhům opustit a rozšířit tak řady lidí v bytové nouzi v dané obci.
Jaké jsou principy prevence ztráty bydlení?
Především je to již výše avizovaná včasná identifikace problému, tedy že se o problému dozvíme v době, kdy s ním lze ještě něco dělat. Dalším principem je včasná odezva, tedy schopnost v dané chvíli adekvátně a efektivně reagovat. Důležitým principem je potom podpora specializovaných služeb a case management.
V praxi to může být například pomoc dluhového poradce, ale také psychoterapeuta, služby specializované na domácí násilí, adiktologii a dalších subjektů, dle okolností daného případu. Case management je potom styl práce, který by měla ovládat ta osoba, která je na obci určena k tomu podobné situace řešit a sbíhají se k ní informace o dlužnících. Posledním principem je potom využívání dostupných nástrojů. To mohou být například dávky na bydlení (mnoho lidí vůbec neví, že na ně má nárok nebo je pro ně problém si dávky vyřídit samostatně a případná asistence v tomto ohledu může celý problém buď vyřešit, nebo alespoň podstatně zmírnit).
Po domluvě s nájemníkem lze zvážit také institut zvláštního příjemce na tyto dávky. Užitečným nástrojem může být rovněž sjednání splátkového kalendáře v podobě a výši, která je pro nájemníka reálná. Nicméně nejen nedostatek finančních prostředků a z toho plynoucí problém uhradit nájemné může být situací vedoucí ke ztrátě bydlení. Může jít i o další problémy, které často vedou k vypovězení nájemní smlouvy, případně jejího neprodloužení. I zde však velmi často včasná intervence a napojení na adekvátní podporu může problém vyřešit a systém prevence ztráty bydlení by se tedy neměl zaměřovat primárně jen a pouze na dluhy na nájemném.
Víceméně ideální situace nastává tehdy, pokud obec pro prevenci vyčlení zvláštní personální kapacitu a zřídí místo pracovníka prevence ztráty bydlení. K takovému pracovníkovi by se potom měly dostávat informace o lidech, kteří jsou v dané chvíli ohrožení ztrátou bydlení, a on by měl tyto případy formou case managementu řešit dál (např. zajištěním odborné pomoci, sociálních služeb atp.). Velmi vhodná je v tomto kontextu úzká spolupráce mezi odborem, jenž má na starosti správu obecních bytů a měl by mít tedy přehled nad stavem placení nájmů a odborem sociálním. Spolupráce může probíhat například tak, že kdykoli bytový odbor zjistí byť jen jeden neuhrazený nájem či jakýkoli jiný problém daného typu, dává okamžitě vědět pracovníku prevence ztráty bydlení. Ten dotyčného nájemníka ihned zkontaktuje, snaží se určit příčinu problému a k následnému řešení použije nástroje prevence, které má k dispozici.
Nemusí to být však jen odbor, který spravuje obecní byty, kdo může mít informace relevantní pro pracovníka prevence ztráty bydlení. O tom, že se nějaká domácnost bydlící v obecním bytě dostává do problémů, často vědí například terénní sociální pracovníci na obci, případně pracovníci OSPOD. I ti by měli být součástí systému včasné identifikace problému. Stejně tak se nemusí jednat pouze o pracovníky na obci, ale i pracovníky z neziskového sektoru, někdy to může být obecní lékař nebo sociální pracovník v nemocnici, pokud je například nájemník náhle hospitalizovaný.
Mohou to být dále domovníci, psychologové, nebo třeba i hospodští. Ti přitom nemusí nutně informovat přímo pracovníka prevence, někdy může stačit už jen to, že o dané službě vědí a mohou na ni nasměrovat přímo nájemníka. U všech zmiňovaných je však třeba dbát na to, aby poskytování informací bylo v souladu s platnou legislativou. To je samo o sobě velmi rozsáhlé téma a podrobné vysvětlení jak postupovat a kdo může jaké informace předávat naleznete na tomto webu v sekci dokumenty.
To, že takový systém může být skutečně efektivní, prokazuje například úspěch projektu Druhá Šance realizovaný brněnskou městskou částí Brno-Střed. Díky němu se podařilo v této lokalitě významně snížit počet lidí, kteří museli odejít z bydlení z důvodu dluhů. V případě, že se bydlení nepodařilo udržet, odcházeli lidé z bydlení s podstatně nižšími dluhy, než bylo obvyklé před zavedením projektu.