Mýty a fakta

„Sociální byty se rozdávají zadarmo a všem.“

Systém sociálního bydlení funguje pouze jako nájemní bydlení, nikoliv bydlení v osobním vlastnictví. Účelem systému sociálního bydlení je podpora nájemního bydlení pro osoby v bytové nouzi, které nedosáhnou na běžný tržní nájem, a končí proto v nevyhovujících formách ubytování jako jsou ubytovny, azylové domy nebo se propadávají dokonce až na ulici. Sociální bydlení lidem pomáhá najít střechu nad hlavou za přiměřený měsíční nájem a také slouží jako prevence problémů v komunitách. Byty bývají žadatelům obvykle přidělovány na základě míry ohrožení bytovou nouzí, která se vyhodnocuje za pomoci lokálních kritérií.

„Sociální byt dostanou lidé navždy.“

Systémy sociálního bydlení, jak je známe z ČR i ze světa, jsou postaveny na tom, že pokud se lidem, kteří bydlí a platí nájem v sociálním bytě, dostatečně zvýší příjem, tak přejdou do běžného tržního systému bydlení. Samozřejmě je ale vždy přihlíženo k individuální situaci klienta a k jeho možnostem i případným omezením (například věk nebo zdravotní stav).

„Systém sociálního bydlení není dostatečně motivační.“

Systém sociálního bydlení stanovuje jasné podmínky, které musí lidé splnit proto, aby dostali podporu jak v podobě sociálního bydlení, tak i nižšího nájemného. Systém cílí i na lidi, kteří potřebují pomoc při zajištění a udržení samostatného nájemního bydlení, což znamená, že může výrazně snížit počet osob žijících v sociálně vyloučených lokalitách. Lidé se složitými problémy, které nedokážou vyřešit sami, bude podporovat sociální pracovník. Součástí podpory bývá i motivace k nalezení zaměstnání, řešení dluhové pasti a splácení dluhů, pomoc rodinám při výchově dětí atd.

„Sociální bydlení je státní experiment, který nebude fungovat.“

Sociální bydlení existuje ve všech zemích západní a střední Evropy (např. v Belgii, Bulharsku, Dánsku, Finsku, Francii, Itálii, Lucembursku, Maďarsku, na Maltě, v Nizozemí, Německu, Portugalsku, Rakousku, ve Slovinsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Velké Británii atd.), v některých státech funguje dokonce již několik desítek let. Ve všech těchto zemích jde o stabilní a dlouhodobě fungující systémy, které vznikly na základě potřeby občanů s nižšími příjmy, kteří si nemohli dovolit opatřit standardní bydlení na volném trhu s byty.

„Obce nemají zájem poskytovat občanům sociální bydlení.“

Dle zákona 128/2000 Sb. o obcích spadá do kompetencí obce uspokojovat potřeby svých občanů mimo jiné také v oblasti bydlení a rozvíjet sociální péči. Sociální bydlení nemá starostům obcí ztěžovat život, ale nabízí jeden ze způsobů, jak lze potřeby bydlení občanů na svém území naplnit a efektivně realizovat bytovou politiku. Poskytovat bydlení za jasně stanovených podmínek je jedním ze základních nástrojů řešení sociálních a ekonomických problémů na místní i regionální úrovni. Pokud obec tímto nástrojem disponuje, může se účinně chránit proti obchodu s chudobou, vzniku sociálně vyloučených lokalit a řešit akutní krizové situace svých občanů. Ačkoli v ČR neexistuje legislativně ukotvená definice a systém sociálního bydlení, řada obcí nabízí svým občanům v nouzi sociální bydlení již dnes. Některé z těchto iniciativních obcí nastavily a dále rozvíjely sociální bydlení ve spolupráci s MPSV, a to konkrétně v rámci projektu Podpora sociálního bydlení, jehož hlavním cílem je rozvoj systému sociálního bydlení v ČR.